Tradiční závod 24h du Mans slavil 100 let své existence výbornou sportovní podívanou. Letošní ročník se může po velkém souboji Ferrari s Toyotou beze všeho zařadit do dlouhé šňůry klasických duelů v La Sarthe. Nakonec se senzažně radovali Italové, když Alessandro Pier Guidi, James Calado a Antonio Giovinazzi dlouhých 58 let po Jochenovi Rindtovi a Mastenovi Gregorym znovu získali prestižní triumf pro značku s Maranella.
Zajímavé startovní pole splnilo i na trati slib, který se rýsoval „na papíře“. Vývoj na špičce a boj o vítězstvý proběhl tak „pestře“, jako již dlouho ne.
Hned po startu v sobotu odpoledne se před rychlé Ferrari 499P prodrala Toyota GR010 posádky Buemi-Hartley-Hirakawa. Kdo si ovšem myslel, že Italové odpálili pouze kraťoučkou show v kvalifikaci a v samotném závodě brzy „zajdou“, ten se mýlil. Problémy měla spíše konkurence. Ještě v první hodině poničil Jack Aitken jeden z Cadillaců V-R a i druhý z Dallarou postavených amerických vozů po srážce s pomalým konkurentem GT ztratil čas.
Déšť dění na trati dodatečně okořenil a díky četným nehodám a nastalému chaosu se směli na čas úplně vepředu slunit i outsiderové na Peugeotu 9X8. Těsně před devátou večer sice vedl Jota-Porsche 963, Číňan Ye ho ale „ztratil“ v Porscheho zatáčkách. Obě tovární Penske-Porsche zlobila technika a tak neměla značka z Zuffenhausenu s otázkou vítězstzví co dělat.
S nastalou nocí vedly obě Farrari před dvěmi Toyotami. Ovšem jen až do půnoci: To totiž zahrabal lídt Alessandro Pier Guidi svůj Tipo 499P do štěrku jedné ze šikan. Jen několik minut později projevili Japonci nečekanou solidaritu: několik vozů si nevšimlo neutralizace kvůli Guidiho trablím a srazili se v v zatáčce Tetre Rouge – mezi nimi i Toyota Kobajašiho.
Ve 3 hodiny ráno letěl do hrazení Peugeot Gustavo Menezese a druhý Ferrari polesettera Antonia Fuoca stál příliš dlouho v boxech kvůli problémům kolem brzd. A tak se od rozbřesku jelo o vedení mezi zbývající Toyotou (Buemi-Hartley-Hirakawa) a Ferrarim (Guidi-Calado-Giovinazzi). Na sestavě tohoto (jednoho dne možná klasického) duelu se nic nezměnilo ani k polednímu, ani do odpoledne. 2 hodiny před koncem závodu dělilo lídra Antonia Giovinazziho (Ferrari) od Brandona Hartleye (Toyota) jen 10 sekund – následující IMSA-Cadillac Richarda Westbrooka již měl kolo ztráty.
Pokud měl letošní závod nějakou pihu na kráse, pak to byla skutečnost, že se nerozhodlo ve foto-finiši. Postaral se o to hodinu a 42 minut před koncem nechtěně Japonec Ryo Hirakawa, když při brždění do zatáčky Arnage ztratil kontrolu nad vozem a poškodil svou Toyotu o svodidla.
Ferrari tedy slavilo hned po svém návratu do Le Mans velkolepé vítězství a jeho tři piloti budou tento pamětný 11. červen 2023 dosmrti označovat za vrchol svých kariér. Na Japonce zbylo po pěti triumfech v řadě jen druhé místo – z jejich pohledu jistě krutá porážka. Zatímco může být Cadillac s místy 3 a 4 spokojen, budou se snažit u Porsche a Peugeotu dnešní závod rychle zapomenout…
Ve třídě LMP2, která v La Sarthe nastoupila naposledy, se prosadil polský Europol-Oreca s jezdci Fabio Scherererm, Albertem Costou a Kubou Smiechowskim. Hodnocení GT vyhrál Chevrolet Corvette Nicka Catsburga, Bena Keatinga a Nicolase Varrona.
Výsledek 24h du Le Mans 2023
1. Ferrari AF Corse – Alessandro Pier Guidi/James Calado/Antonio Giovinazzi – Ferrari 499P
2. Toyota Gazoo Racing – Sebastien Buemi/Brendon Hartley/Ryo Hirakawa – Toyota GR010 Hybrid
3. Cadillac Racing – Earl Bamber/Alex Lynn/Richard Westbrook – Cadillac V-Series.R
4. Cadillac Racing – Sebastien Bourdais/Renger van der Zande/Scott Dixon – Cadillac V-Series.R
5. Ferrari AF Corse – Antonio Fuoco/Miguel Molina/Nicklas Nielsen – Ferrari 499P
6. Glickenhaus Racing – Romain Dumas/Olivier Pla/Ryan Briscoe – Glickenhaus 007
7. Glickenhaus Racing – Franck Mailleux/Nathanael Berthon/Esteban Gutierrez – Glickenhaus 007
8. Peugeot TotalEnergies – Paul di Resta/Mikkel Jensen/Jean-Eric Vergne – Peugeot 9X8
9. Porsche Penske Motorsport – Dane Cameron/Michael Christensen/Frederic Makowiecki – Porsche 963
10. Inter Europol Competition – Jakub Smiechowski/Fabio Scherer/Albert Costa – Oreca-Gibson 07
Text a foto: Roman Klemm
