Sedmatřicetiletý Ital Giacomo Ricci je v paddocku F2 unikátem. Je tomu právě 13 let, co v Budapešti vyhrál svůj poslední profesionální závod – sprint Formule 2 (tehdy GP2)! Když poznal, že jeho kariéra za volantem dál nepovede, tak přestoupil do managementu a již několik let s úspěchem vede Milánskou organizaci Trident. Když jsem ho zde roku 2010 fotil s vítěznou trofejí, kterou na chvilku půjčil mému synovi, tak ještě netušil, že se v takovém autě právě svezl naposledy (kariéru v monopostech tedy ukončil podobně, jako Josef Král triumfem) – hodilo se tedy, popovídat si o jeho osudech právě zde na Hungaroringu…
Pokud si dobře pamatuji, tak existoval špičkový italský motocyklista Fausto Ricci. Máš s ním něco společného?
Ne, z motorsportové rodiny ale jsem. Táta byl vášnivý závodník a jezdil jak okruhy s vozy GT, tak i rallye. Měl například Lancii Stratos a Delta.
Ty jsi šel poměrně klasickou cestou přes motokáry, F-BMW, F-Renault… Jak se ale přihodilo, že jsi jako Ital jezdil německý šampionát ADAC-F-BMW?
To rozhodl táta. Chtěl měl vyrvat z mé „comfort zone“ v Itálii a naučit mě, jak se otrkat v cizím prostředí. Na F-BMW vzpomínám rád. Byli tam tehdy výborní jezdci, například Timo Glock a Christian Klien.
Jak jste motorsport financovali?
Táta byl lékař a tenkrát to proto přeci ještě šlo z vlastní kapsy. Tedy až do F3000. Tam jsem pro sezony 2005 a 2006 našel sponzora a stal se roku 2006 „italským“ mistrem. Dál to ale nějak nešlo.
Nasměroval jsi tedy kariéru do USA…
Ano, v tom ohledu mi moc pomohl bývalý jezdec F1 Max Papis, kterého dobře znám. Stáj Indeck Forsythe tehdy organizovala výběrový test pro Formuli Atlantic. Chtěli nasadit 4 auta a dvě z nich pro nejlepší jezdce toho testu. A prosadil jsem se! Jenže pak přeci jen něco neklaplo s jejich mecenášem a tak Forsythe nasadil jen dva vozy zaplacené Red Bullem… Formuli Atlantic jsem tedy jel za menší tým Erica Bachelaerta jménem Conquest.
Byl jsem opravdu připraven a ochoten začít kariéru v USA a jít směrem Indianapolisu. Jenže se jednalo právě o časy, kdy série ChampCar kolabovala a s ní i F-Atlantic. Naše investované peníze byly fuč.
Objevil jsi se tedy zase tady u nás…
Vrátil jsem se do Evropy, kde jsem bral i příležitostné starty. Jednou takovou příležitostí bylo angažmá v týmu DPR GP2, který právě převzal pan Herckt. Znal jsem ho a jeho syna už z F-Renault. Měl o mě velké mínění a zavolal mi. Moc mi věřil, mým úkolem ale bylo především pomoci Michaelovi. Myslím, že jsem odvedl dobrou práci a jejím vyvrcholením bylo právě to vítězství na Hungaroringu. Vůbec jsem tehdy netestoval, prostě mi zavolali, když mě potřebovali a já do toho auta skočil.
Věděl jsi tehdy v Budapešti, že to byl právě Tvůj poslední velký závod?
Vůbec ne. Vždycky mě zavolali krátce před víkendem – a potom už nezavolali. 2-3 roky jsem ještě jezdil, co se dalo. Roku 2013 jsem byl členem továrního týmu Peugeot-Italia při 24h na Nürburgringu. Z toho se ale nedalo žít. K tomu onemocněl táta…
Tak tedy Tvá druhá kariéra…
Pomáhal jsem tenkrát jako manažer jednomu malému týmu v AutoGP. To byl začátek. Rozhodující ale bylo, že mi zavolal majitel stáje Trident, pan Maurizio Salvadori (úspěšný promotér v pop-music). Jeho tým se tehdy nacházel v dost špatném stavu a rozhodl se, pro jakýsi nový začátek: nový personál ve spojení s ohromnými investicemi. Jsem od té doby zodpovědný za chod Formule 2 a také Formule 3. A jsem se svou prací spokojen. S F3 jsem tam, kde být chceme a Bortoleto bojuje o titul. F2 ještě potřebuje čas…
Jak je možné, že má Trident mezi F2 a F3 takový rozdíl výkonnosti?
Ve Formuli 2 hrají zkušenosti ohledně nastavení vozu mnohem větší roli. A naši jezdci letos ještě zkušenosti sbírají…
Z toho důvodu si asi přeješ pro 2024 nezměněnou jezdeckou sestavu?
Teoreticky ano. V praxi to ale vypadá tak, že se Novalak vydá asi úplně jiným směrem a co bude dělat Staněk ještě nevíme.
Co by jsi na celkovém pojetí organizace F2/F3 vylepšil nebo změnil?
V motorsportu to bude vždy tak, že jezdci musejí sehnat velké peníze. S tím nic neuděláš. Naším problémem je, že jsme tady v našem paddocku jaksi odstrčeni a zájem médií by mohl být větší. Vydal bych se proto po vzoru MotoGP: Garantovaný postup úspěšných jezdců do vyšší třídy. A k tomu jeden paddock pro všechny od Formule 1 až po F3. Sponzoři by měli lepší viditelnost a fandové lepší přehled.
Po své sportovní kariéře se tedy ohlížíš jaksi s bolestí, nebo s úsměvem?
Naprosto s úsměvem. Do F1 nebo Indy500 jsem se sice nedostal, ve svém nitru ale najisto vím, že jsem vždy dal to nejlepší – a že jsem byl opravdu dobrý. S tím, čeho jsem dosáhl jsem pro sebe spokojen.
Vidíš se jednoho dne jako manažer ve Formuli 1?
Nevím, možná… Aktuálně má pro mě ale absolutní přednost úspěch Tridentu.
Text a foto: Roman Klemm
