V roce 2020 na sebe upozornil špičkovými výsledky v italském šampionátu F4 a koncem minulé sezony byl členem týmu Charouz Racing System. Kdo ale je tento Venezuelánec s českým jménem, ví jen málokdo. V Hockenheimu si obrýlený pilot formule BOSS o svém nadmíru pestrém 17letém životě popovídal s Romanem Klemmem.
Tak tedy Zdeněk Chovanec Lopez, na jehož overallu jsou u jména vlajky Venezuely a Portugalska. Mohl bys to osvětlit?
Táta byl takový globetrotter. Na „pár týdnů“ vyrazil zkoumat Jižní Ameriku a ve Venezuele se mu tak líbilo, že tam zůstal 14 let. Poznal tam mámu a narodil se jim kluk. Žil jsem tam 6 let, než jsem se vrátili do Prahy. Tak jsme pobyli jen sedm let, než nás život zavedl do Portugalska. Bylo to kvůli mě – prostě abych tam mohl provozovat svou motokárovou kariéru.
Čímž bychom byli u otřepané otázky – co Tě k tomuto sportu přivedlo?
Jednou jsem byl v Portugalsku na prázdninách a hned vedle domu, kde jsem bydlel, byla motokárová dráha. Vyzkoušel jsem si to a byl jsem v pasti…
Ono je ale něco jiného si párkrát pro špás zajezdit, nebo profesionelně závodit…
Hned v mé prvním opravdové soutěži jsem v dešti dojel druhý, roku 2019 jsem byl 5. národního mistrovství. To nám potvrdilo, že jsem ve správném sportu a na správné cestě.
Dlouho jsi nevyčkával. Pustil jsi se pak do nejsilnějšího šampionátu F4 světa v Itálii, kde jsem si Tě já a fandové v Evropě poprvé museli všimnout.
Ano a myslím, že sezona 2020 proběhla dost dobře. Několikrát jsem v tomto nabytém poli dojel za tým Bhaitech hodně vepředu.
Proč jsi v F4 nezůstal ještě jeden rok?
Nedostali jsme místo v žádném ze špičkových týmů a zkušenost nám pravila, že to má v F4 smysl pouze, když jsi pilotem jedné ze tří známých top-stájí. Rozhodli jsme se tedy pro šampionát Euro-F3-Open, což byla retrospektivně viděno veliká chyba.
Nastoupil jsi tam za výborný tým TrippleR…
Ano a při testech v zimě vypadalo vše báječně. Mé časy vždy stačily na top 3. To se ale od prvního závodu změnilo. Najednou mi ostatní ujížděli. Bylo demoralizující, když najednou nestačíš soupeřům, které jsi byl před rokem v F4 schopen porážet. Všechno tam stálo za houby…
Po necelé sezoně jsi tedy tým Raikkonen-Robertson opustil směrem FIA F3 a Charouz Racing Systemu.
To bylo dobré rozhodnutí. Táta znal pana Charouze z dřívějška a od Spa jsem se stal členem jeho týmu. S mými výsledky jsem byl hodně spokojený. Vrátily mi sebedůvěru. Nebyli jsme poslední a při debutu v obtížném Spa jsem se vypořádal bez chyby i s deštěm. Hned jsem byl schopen jezdit na úrovni mých předchůdců v týmu.
Bylo by tedy logické u Charouze pokračovat i letos…
To ano, nedošlo ovšem k dohodě. Řekl jsem pak tátovi, že si roku 2022 dám pauzu, půjdu do sebe a popřemýšlím, jak dál. Chci především hodně testovat a tento podnik v Hockenheimu, kde jsem poprvé, je pouze jednorázová záležitost.
Kde se vidíš v roce 2023?
Cíl je jasný – kokpit FIA F3.
Kdo Tvou kariéru zatím financoval?
Táta s jeho kamenolomem – v tom ohledu v tom jedu tedy stejně jako Roman Staněk. Pro příští rok ovšem musím najít externí sponzory.
Vyzkoušel jsi již hodně tříd, máš v tom ohledu nějakého poradce?
Ne, rozhodneme to s tátou. On sice není od fochu, na druhou stranu si ale myslíme, že i „poradcům“ jde v první řadě o to, jak vydělat.
Takže letos bude mít škola více prostoru?
V Česku jsem chodil do 7. třídy a letos v Portugalsku zakončím střední školu se zaměřením na design.
Mluvíš výborně česky, jak to?
Už hodně zapomínám. Česky mluvím doma s tátou, s mámou španělsky.
Ještě krátce k víkendu BOSS-Series v Hockenheimu, kde jsi právě dobyl svůj zatím nejlepší výsledek kariéry (na pro něj nezvykle silné Dallaře GP2 dojel jednou první a jednou druhý, pozn. red.). Převažuje pocit radosti z výsledků, nebo vztek, že jsi nevyhrál dvakrát?
Vztek. Jsem naštvanej. Kolegu na 2. místě jsem v kvalifikaci porazil o bezmála 2 sekundy a „vítěze“ Schlegelmilha jsem v sobotu před sebe pustil bez boje, protože jsme mysleli, že jede v jiné tříde. Zlatý pohár tedy dali jemu, výsledek opravili až po protestu. No, a v neděli jsem měl všechno pod kotrolou, než mi v závěrečných kolech začala ucházet zadní pneumatika. Zbylo jen druhé místo.
Nápadně často s Tebou v paddocku hovořila majitelka stáje Top Speed. Nabídla Ti jeden z jejich Toro Rosso-F1?
Zatím ne. Pokud ovšem pro mě někdo bude mít dobré auto, tak rád. V zásadě ale zůstávám u mého plánu: Letos se bude trénovat a testovat a v roce 2023 udeříme.
Text a foto: Roman Klemm
