Když si FIA před pěti lety vymyslela svou „novou levnou“ Formuli 4, kterou „si bude moci dovolit každý talent přicházející z motokár“, vládlo velké nadšení. Jenže smůla…
V německém šampionátu ADAC se v úvodní sezoně tlačilo kolem 40 účastníků, mnohý z nich ovšem ze svého sna o „dostupném motorsportu“ rychle procitl. Jako první “to zabalily” malé rodinné týmy. Údržba přeplňovaného motoru Abarth, častými nehodami ve velkém poli způsobené účty za náhradní závěsy a křídla a nenasytná kasička dodavatele pneumatik jejich rozpočty již dávno před koncem ročníku usvědčily jako naivní fantazie. V dalších letech začalo ubývat i profesionelních týmů. Za půl milionu eur jejich “zákazníci” vyžadovali jistou záruku úspěchu – kterou jim ovšem nemohli dát…
A tak jsme dnes s Formulí 4 tam, kde před lety skončily F-BMW nebo F-ADAC: V paddocku se krčí již jen 5-6 týmů, které připravují vozy pro pár jezdců. Na Sachsenringu trénovalo přesně 17 vozů a tak si i to největší nemehlo v jednom ze tří závodů dokázalo dojet alespoň pro bodík.
Za takových okolností se nestrannému pozorovateli zase jednou vtírá otázka: “Jakou sportovní hodnotu vůbec mají poháry a tituly dosažené proti tak omezené konkurenci?”
A to je škoda. Už proto, že všechny tituly roku 2019 vyhrál (stejně tak jako před rokem) tým Ungar-Schumacher-Charouz. Nezletilí páni piloti Pourchaire, Leclerc a Staněk budou prostě muset roku 2020 znovu potvrdit, zda a co opravdu umějí. Čech asi znovu ve Formuli 4, Francouz s Monačanem o příčku výše…
Text a foto: Roman Klemm
